Jak jsem jel poprvé na horské dráze v 37 letech
Jednoduše se mi z podobných věcí dělá nevolno a zatímco ostatní děti předškolního věku měly hrůzu ze strašidel a čertů, já u psycholožky místo obrázků příšer pod postelí kreslil temné siluety řetízkáčů, labutích kolotočů a na hadrových panenkách vysvětlovat vliv odstředivé síly atrakcí na moji psychickou pohodu. Takové bylo mé dětství.
Zkusit se prý má však v životě všechno, což většinou platí jen drogy nebo skupinový sex. V mém případě právě i pro horskou dráhu a tak jsem s rozpaky přijal nabídku partnerky Lucky k návštěvě zábavního parku Mirabilandia v Itálii a poctivě ji informoval o tom, že jsem zcela panic, co se těchto atrakcí týče. Po prvotním šoku z ceny vstupenky se v Lucii zřejmě probudily vzpomínky na dětství a poutavě mi celou cestu vypráví, kolik podobných parků, s kým a kde navštívila a jak moc děsivé to bylo. Já ji však nevnímám, přepočítávám, kolik čepovaných plzní se dá pořídit za 72 Eur. Skončil jsem u čísla „hodně“.
V areálu jsme jako první narazili na dráhu iSPEED. To, že je celá v červené barvě, všude jsou šachovnicové vlaječky a vozíky mají tvar závodních formulí bylo jistě dílem náhody nebo zhmotněným snem nějakého vyznavače filmové série Rychle a zběsile. Před vstupem byly dvě fronty, dlouhá až za roh a kratší s nápisem „PRIMA FILA“. Italský neumím, takže jsem usoudil, že nám jistě přejí „prima zážitek“. Stoupli jsme si tedy do kratší fronty a ostentativně dvakrát očima projel delší, vedlejší kolonu lidí odpředu dozadu a zlomyslně se ušklíbl na zpocený dav vyznavačů adrenalinové zábavy. Jak typicky české.
Jakmile jsme se po chvíli posunuli blíže, objevil jsem pod nápisem „PRIMA FILA“ anglický ekvivalent „first row“ a vyjekl na Lucku: „To je fronta do první řady, musíme pryč!“. „NE!“, Lucka zcela nečekaně převzala iniciativu pro dění věcí budoucích a otočila kormidlo mého osudu přímo proti útesu. „Když už jsme to vystáli, zůstaneme tady, nebuď srab“. Řekla tak rázně, až italský pár, stojící přímo za námi, který se už dobrých dvacet minut vášnivě na celou vstupní halu dohaduje, zda na italskou pizzu patří ananas, ztichnul a upřeně sleduje mojí reakci. „Dobře“, špitnul jsem tiše a odevzdaně sklopil hlavu. Italská žena šťouchla loktem do svého manžela a s Luckou na sebe mocně pokynuli. Na celých 5 vteřin tak vzniklo italsko-české dívčí přátelství s nejasnou budoucností a jepičím životem.
Náhle se turniket rozsvítil zeleně, dávaje nám tím najevo, že dobrodružství již nestojí nic v cestě.
Na nástupišti se snažím ještě obelstít pořadníkový systém tím, že si stoupnu na vstup do druhé řady, prohlížím si stropní výzdobu a tvářím se jako turniket. Jako bych tu nebyl. Někdo mě však chytá za rukáv a nechává mě usadit do sedačky v první řadě. Lucka. Slunce mého života. Nechci jí křivdit, ale zdá se mi, že její nadšení je živeno právě z mého stupňujícího se zoufalství.
Jak moc špatný nápad bylo vyměnit přesně 51,15 orosených půllitrů chladivého moku za čiré šílenství mi došlo hned 0,1 vteřiny poté, co se z repráků ozvalo lámanou italskou angličtinou „trrríí, tůůůů, van, gooou“. Vzadu na lebce mi silně bodlo, z očí vytryskly slzy a podlily se krví. Žaludek jsem ucítil někde mezi čtvrtou a pátou řadou sedaček. Nevím, jak dlouho jízda trvala, historici tvrdí, že jen pár desítek vteřin, mně však za tu chvíli před očima proběhl dvakrát celý můj život v délce celovečerního filmu.
Když jsme zastavili, mlčky jsem s otevřenou pusou a kůží oddělenou od lebky nehybně seděl a přes krvavou clonu hleděl do dáli. Neschopen ohýbat nohy v kolenou se jako robot zkázy šourám k východu. Před halou padám na zem, líbám sluncem rozpálený asfalt a děkuji Bohu, že už to mám konečně za sebou. „Teď jdeme na KATUN, dráhu, která je prý dvakrát delší“, zašeptal mi někdo do ucha. Byla to Lucie.
Otto Kokštein
Mamánek, část I.
Ucitím v nose nepříjemné zašimrání. Chtěl bych se poškrábat, ale jakmile pohnu rukou, zápěstím mi projede palčivá řezavá bolest. Ležím na zemi. Vnímám každou loudavou minutu času, co se plíží kolem mého těla.
Otto Kokštein
Halo, mami?
Na mé ženě Lucii je toho opravdu málo, co by se jí dalo vytknout a každý den mě dokáže překvapit, jak vše zvládá s přehledem a nadhledem. Nechť jsou tyto řádky vykoupením za to, co bude následovat.
Otto Kokštein
Zápis do lázeňského deníku: příjezd
Tak nějak jsem se už smířil s tím, že na měsíc přicházím o svobodu. Vystupuji ze svého vozu a zírám na jáchymovské lázeňské stavby z dob první republiky,...
Otto Kokštein
Návod jak tankovat zadarmo? Jistě. Není zač.
To si takhle chcete udělat motovýlet se svým kamarádem Michalem a najedou se stanete přímým účastníkem zázraku, který se odehrál skutečně v tomto časoprostoru a né v nějakém, kde lítají pečení holubi do pusy. Fakt. Nekecám.
Otto Kokštein
Děda a vnuk
Jedu si takhle na kafe do Holýšova na motorce. V Kozopulech přede mnou jede Felicie. Hnědá. Naleštěná. Zřejmě garážovaná. Za volantem Děda. Asi 70 let. šedivý vlas. Účes na Hejmu. Odstín bych tipnul na polární lišku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 8
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 911x