Na JIPce je nuda
Oba jsme si to užili, ale je na čase jít vlastní cestou. Vlastně letět. Vrtulníkem. Nikdy bych nevěřil, že přiletí tak rychle od nahlášení a nikdy bych nevěřil, že mi to bude připadat jako nekonečná doba. Jo jo, strejda Einstein měl pravdu. Čas je relativní.
Čas příletu vrtulníku se rovná počtu pitomců, co nedávají přednost na druhou krát kubatura motorky. Tak nějak to říkával. Myslím.
Jsem po operaci.
Ležim a čumim.
Čekárnu už dááávno opustili zklamaní příbuzní, ti co chtěli dědit a ti, kteří nosí časopisy / pomeranče / telefony / notebooky / nostalgický serepetičky / (další doplň dle potřeby) ještě zřejmě nestačili zaregistrovat, že de facto jenom ležim a čumim.
Takže jenom ležim a čumim.
Už dááávno máte přečtené všechny nerozluštitelné nálepky z lahviček a přístrojů, co jsou v dosahu. Všechny revize mašinek v pořádku. Netřeba tudíž panikařit.
Takže jenom ležim a čumim.
Už dááávno jste zkoušeli zadržet dech a otestovat tak připravenost personálu, potažmo spolehlivost zdejších přístrojů.
Takže zadržím dech. Koukám na monitor za sebou. Čára rovná jak Babišův návrh na zvyšování české ekonomiky.
Zkouším, jestli někdo přijde. Nepřijde.
Asi bych si musel ještě zastavit srdce. To zatím neumím.
Takže jenom ležim a čumim.
Snad se trochu prospím, až zhasnou.
„V noci se tu nezhasínáááá“ řve sestra přes celou cimru v ten samej okamžik, jako by uměla číst myšlenky a snad, aby ukázala, čí že je tohle rajón.
Takže ležim a sleduju cvrkot kolem mne.
Naproti mé postele postupně navážejí tři baby. Postele č. 4, 5, 6. Věk něco mezi 70 a smrtí. Všechny po operaci kyčle. Věhlas této nemocnice v tomto oboru stoupnul poté, co se zde nechal operovat slovenský prezident. Od té doby si sem tyhle babky chodí pro endoprotézy jak do Kauflandu pro brambory v nedělní akci.
Fakt. Sestra řikala. Ne moje. Staniční.
Babky v pohodě usnuly zaslouženým spánkem.
Sleduji monitor babky č. 5. Tři grafy. Nahoře RKG, pod tím puls a dole dýchání.
Sleduji, jak se krásně synchronizuje žlutá křivka dýchání s jejím chrápáním.
Chóóó (křivka jde nahoru), pšíííí (křivka jde dolů), chóóó (křivka jde nahoru), pšíííí (křivka jde dolů),…
Hlavou si pokyvuju v rytmu oné uchu nelahodící disharmonické melodie hrdelního zpěvu a snad i přijde již dávno zapovězený spánek. Snad. Díky babi!
V tu chvíli se doposud jedinečná sinusovka mění v rovnou čáru, zřejmě předznamenávající blížící se konec lidského bytí. Proboha! Ona nedýchá!
Zhoupnu se na svých zesláblých rukou a těkavým pohybem očí se snažím rozpohybovat nezbednou křivku na monitoru. Nedýchá!
Musím zasáhnout!
„Sestřííííííííííííííííí!! Tady paní nedýýýýýchááááááááááá“.
Přibíhá sestra. Celkem rychle. Respekt.
V tu chvíli se babka otočí na bok, trochu zachroptí a pak dáááál vykresluje dokonalou sinusovku jak české středohoří.
Trapas.
Píďalkovitými pohyby se snažím zavrtat do peřiny. Jako bych nic neřekl. Jako bych tu nebyl.
Neumím číst myšlenky, ale pohled sestry jsem rozluštil dokonale. Včetně sprostých slov, vykřičníků a lékařsky nedovolených způsobů, jak by mne chtěla za živa vytahovat cévku. Za odměnu. Au.
No nic.
Ale babka, snad v tušení toho, že jsem jí poctivě hlídal celou noc, se umývala už jen s roztaženými závěsy. Koukala rozverně. Jsou věci, které ale vidět nechcete. Ale díky, babi.
Ale od té doby se ze mne stal hlídací mazák.
Druhý den, když už jsem měl co číst. Ležím a nečumim. Čtu si. Najednou slyším „mmmmmmmm!“.
Vykloním se z postele za závěs a vidím babku od vedle – nafouklou pusu, jak puberťačka, co se zrovna učí polykat (protože jí přítel nakukal, že je to zdravé na pleť a přece nechce mít ty beďary, že jo) a ukazujíc prstem na onu ústní nafouklinu.
V klidu se vrátím do původní polohy. Olíznu prst. Otočím na další stránku a volám „sestříííí, šestka zvracíííí“.
Takže asi tak. Proč ne. Na všechno se dá zvyknout. Ale sestřičky jsou tam hodný. Snad je zase dlouho neuvidím. Teda v nemocnici.
Na našem koncertu doufám, že všechny :-)
Otto Kokštein
Mamánek, část I.
Ucitím v nose nepříjemné zašimrání. Chtěl bych se poškrábat, ale jakmile pohnu rukou, zápěstím mi projede palčivá řezavá bolest. Ležím na zemi. Vnímám každou loudavou minutu času, co se plíží kolem mého těla.
Otto Kokštein
Halo, mami?
Na mé ženě Lucii je toho opravdu málo, co by se jí dalo vytknout a každý den mě dokáže překvapit, jak vše zvládá s přehledem a nadhledem. Nechť jsou tyto řádky vykoupením za to, co bude následovat.
Otto Kokštein
Jak jsem jel poprvé na horské dráze v 37 letech
Ač se to zdá k nevíře, ve svém téměř důchodovém věku, 37 let, jsem nikdy nebyl na horské dráze. Důvod je prostší než vysvětlení dotací pro Čapí hnízdo.
Otto Kokštein
Zápis do lázeňského deníku: příjezd
Tak nějak jsem se už smířil s tím, že na měsíc přicházím o svobodu. Vystupuji ze svého vozu a zírám na jáchymovské lázeňské stavby z dob první republiky,...
Otto Kokštein
Návod jak tankovat zadarmo? Jistě. Není zač.
To si takhle chcete udělat motovýlet se svým kamarádem Michalem a najedou se stanete přímým účastníkem zázraku, který se odehrál skutečně v tomto časoprostoru a né v nějakém, kde lítají pečení holubi do pusy. Fakt. Nekecám.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
Prodej bytu 2+kk, 45 m2, Mladá Boleslav
Jana Palacha, Mladá Boleslav - Mladá Boleslav II
3 550 000 Kč
- Počet článků 8
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 911x